PŘESUN BLOGU!!!!!
Drazí pravidelní čtenáři, rozhodl jsem se přesunout svůj blog do větších serverů přímo úzpůsobených na blogovaní..Nové články a lepší blog naleznete zde: Blog DR.HAuZE
Přeji příjemné počtení.
Autor
Drazí pravidelní čtenáři, rozhodl jsem se přesunout svůj blog do větších serverů přímo úzpůsobených na blogovaní..Nové články a lepší blog naleznete zde: Blog DR.HAuZE
Přeji příjemné počtení.
Autor
Měl jsem takovej nápad. Chtěl jsem zvednout návštěvnost svého blogu tím, že zde budu přispívat víc a víc. Asi do půlky loňského roku se mi to dařilo a návštěvnost webu se opravdu zvedla. Po dlohém dumání, plácání se do kolen, podpírání hlavy a hraní si na inteligentního koumáka Marka Zuckerberga jsem ale nakonec na nic nepřišel a zůstal jen u přispívání jednou za čas. Ani povídka na pokračování nezabrala. Tak chci znát Váš názor pravidelní čtenáři. Chci tu rozjet diskuzi. Sice to není diskuzní forum, ale myslím, že pomocí komentářů by se menší debata rozjet dala mtak se Vás ptám, co byste na blogu chtěli vidět, popř. na stránkách, které kdyžtak přetvořím k obrazu internetovému. Řekněte co byste zde chtěli vidět, o čem si přečíst a nebo co zde na blogu dělat. Styl NDR? nebo snad Diskuzního fora nebo ještě lépe báze Facebooku? (smích) To už přeháním, ale nápady nešetřete.
Váš autor
Když po roce beru do ruky klávsnici, přemýšlím co napsat. Řádky Vám naskakují sami, když se potřebujete z něčeho vymluvit, když potřebujete světu něco sdělit. A věřte tomu, že když je člověk sám a nesdílí svoje pocity s někým po boku má toho mmnoho co říct. Tyto předchozí řádky asi vysvětlily moji dlouhou nečinnost. Možná jsem taky nic nenapsal, protože jsem popisoval stránky něčeho jiného, což by mělo být překvapení. Když se zamýšlím, proč jsem nic nenapsal ani na Nový rok, ani na Štědrý den, musím říct, že je mi to líto a na druhou stranu jsem rád. Možná, když člověk nepotřebuje světu nic sdělit, je to možná důkaz jeho spokojenosti styku s okolím, s lidmi... Nevím, nechci se omlouvat ani lidem, kteří chodí na blog pravidelně tvrdit, že už nikdy nic nenapíšu, protože to je blbost... Určitě mě v životě potká spousta bolestných událostí, které budu chtít světu sdělit a konzultovat je s čtenáři svého blogu prostřednictvím internetu. Ale možná mezi tím budou delší intervaly. Moje nemoc stále trvá.. Člověk si zvykne na bolest a život, který není tak úplně normální.. Po čase o tom i přestane mluvit a dokonce je mu to nepříjemné s někým o tom mluvit. Nechci to už tady rozebírat, protože jsem do té fáze dospěl.. Raději bych chtěl svým pravidelným čtenářům popřát hodně štěstí, lásky a úspěchů do nového roku, ale hlavně pevné zdraví, to ostatní se zdá být velmi nedůležité, když nejste zdraví. Ať je tento rok 2011 v mnoha směrech lepší než ten minulý a ať se můžeme za rok ohlédnout a říct si, že jsme si to užili na 200%.
Váš Autor
Když poprvé spatřil jsem tvou tvář, věděl jsem, že je to napořád.
Když vzpomenu na naše první rande, každý na něm nějakou tu vadu najde...
Já ne..
Nejúžasnější na něm bylo, jaké vlastně bylo, že se mi na něm vše líbilo.
Když zašátrám v paměti, vyhrabu pytel havěti,
ale někde mezi tím, je něco, co ani foťákem nezachytím...
Vzpomínky a krásné chvíle, nekoupim je ani v Bille.
A jak čas nám spolu plynul, vztahu tón se bytem linul,
přišla nová seznámení, s nimi nová překvapení..
Zdenda to je teda číslo, vždy byla sranda, jen to trochu kříslo..
Chlebárnu má pěkně velkou, je to taky velký dříč,
ožení se myslim se selkou?ale banány ty jí napříč.
A co Jenda kulišák, to je taky prima kluk,
gentleman,jen co je pravda, přehánim ale ani muk.
No a pak??..:)
Začli jsme se poznávat, někdy si i nadávat..
Všechno ve vší srandě jistě, já mám své svědomí čisté:)
Tvoje věčná překvapení, sámá nová omámení,
neomrzí mě to nikdy, a nech si ty svoje kidy..(že ti uteču, nějakou někam odvleču a prd prd prd)
Krásně nám ten život plyne, hlavně spolu a to je hnedka jiné:)
cestujeme o stošest, do všech koutů, do všech měst.
Někdy je nám oboum špatně, tak si lehnem a spíme zdatně:)
Někdy dáme sexíček, jindy zas jen čajíček,
někdy máme plný břuch, jindy z nás jde cíga puch..
Na závěr no co ti říci, Miluji tě to už víš,
jiná kliše tlačí v líci, řeknu snad jen : ,, Mufinno ne že mě sníš!!!!"
Ale já Tě žeru:)))(snad se z toho neposer*)
Jsi krásná jako hladina, jsi řeka která usíná,
Jsi krásná jako letní louka,jsi obraz co se neokouká,
Jsi krásná jako letní láska, jsi má první a poslední kráska,
Jsi krásná když usínáš, když celičká se nehýbáš,
Jsi moje jarní okouzlení, nádherná, jak okamžik políbení,
Jsi moje hradní paní, jsi oltář, jsi důvod k psaní...
Jsi jedna z miliardy, jsi jediná, s kterou smím být, když usíná,
Jsi moje jediná touha, jsi důvod, proč je má vteřina tak dlouhá,
Jsi jediná má láska, tak jako při povzdechu hláska,
kterou vydám, jen když na Tebe se dívám..
Každý den vstáváme, každý den pracujeme, každý den potkáváme nové lidi v metru, v tramvaji, v autobuse, na poště, v kanceláři, v hotelu, v baru, na ulici, v parku...
Každý den lidi oslovujete, protože musíte.Každý den potkáváte lidi, které byste chtěli oslovit ale nemáte odvahu.Každý den uleháte s myšlenkou, že zítra je také den. Každý den, den po dni necháváte protékat život mezi prsty, pachtíte se za úspěchem a odstrkujete radosti lokty na stranu. Každý den si říkáte, zítra už potkám tu pravou. Každý den vstáváte z postele s pocitem nadšení, které se promění v naprostý neúspěch když večer uleháte do té samé postele sám.
Každý den vstávám a dívám se z okna na východ slunce a směji se...otočím hlavou a vidím ji ..vidím ji jako živou..spící v mé posteli, schoulenou s peřinou v náručí a nevinným úsměvem na rtech.. každý den se rozplyne tato představa jako dým..ale já se každý den usmívám, neboť si zbytečně namlouvám, že dnes už ji konečně oslovím.
Každý den ulehám sám, den po dni, každý den sekoukám z matnějšího a matnějšího okna na východ slunce...možná že sklo není matné, jen oči zestárly a zeslábly...i ten úsměv zmizel..podívám se každý den do prázdné postele a nevidím už skoro nic..obrys vysněné dívky se pomalu vytratil v moři času..
Čas..je neúprosný..každý den plyne stejně.. a já se žádný den nezastavím a neoslovím žádnou zmých vysněných žen.
Je mi líto..už přišel ten poslední den z každých dní....
Ne!!!!!
Každý den vstávám s pocitem blaha, každý den vyskočím z postele a potkávám lidi, v metru, v tramvaji, v autobuse, na poště, v kanceláři, v hotelu, v baru, na ulici, v parku...Potkávám je a sleduji je.Každý den si prohlížím jejich tváře a poznávám je.Každý den je oslovuji a směji se s nimi.
Už nevstávám každý den do práce..Vstávám totiž do života. Každý den vstan, podívám se z okna na východ slunce, otočím hlavu a usměji se ještě víc na tu nádhernou ženu, která ještě sladce spí v mé posteli, já se nad ní skloním a polibkem jí probudím do nového krásného dlouhého dne.
Každý den ....pche..Každý? Ne už není každý, odteď už další vyjímečný...
Vzpomínám na den, kdy jsem ti prvně napsal. Vzpomínám si...bylo to na plese a já byl nervozní.Seděl jsem a najedenou mi v saku zazvonil telefon. Bylas to ty. Byla jsi tenkrát nemocná, a nevěděla jsi kdo jsem. Já jsem byl v tu chvíli ten nejšťastnější člověk na onom plese. Třásly se mi ruce, když jsem ti odepisoval.Promýšlel jsem každé slovo abych tě neodehnal nebo nezklamal.
Vzpomínám na naše první rande. Byl jsem nervozní tři dni předem. Celý den jsem jezdil a pouštěl si zamilované songy a připravoval se na tu vyjímečnou chvíli. Koupil jsem růži, oblékl nejhezčí oblečení, navoněl se a s potem na rukách si přijel pro tebe až domů. Sliboval jsem ti prince na bílem koni a to jsem splnil. Přijel ti tvůj princ s bílým autem.Tekrát jsme se tomu nasmáli. Když jsem tě uviděl, jak kráčíš k mému autu, roztřásla se mi kolena a věděl jsem, že tě budu milovat.Přišla jsi ke mě, a já se na Tebe smál. Políbila jsi mě a já nevěděl co dělat.Celičké rande jsem visel na každičkém tvém slově. Snažil jsem se tě pobavit a zaujmout.Pak když jsme přijeli ke mě domů, a ty jsi mi usnula hlavou na klíně u pohádky Anděl páně.Hladil jsem tě po vlase s bázní abych tě neprobudil.Bylo mi nádherně.Věděl jsem že to je ono, na co jsem celý život čekal.Snil jsem.
Vzpomínáš když říkal jsem ti miluji tě, smála jsi se jako anděl.Vzpomínáš, dala jsi mi k Vánocům ten nejkrásnější dárek, dala jsi mi sebe.Vzpomínám na všechny dny, když se mi v kapse rozezvučel telefon a já na něm uviděl zprávu od Tebe. Vzpomínám jak jsem čekal na každičkou chvilku, kdy budu zase s Tebou. Vzpomínám jak jsem plakal, když jsme se prvně pohádali. Vzpomínám jak nám bylo krásně, spolu..
Vzpomínám, jak jsi mi řekla, že už nejsi šťastná. Vzpomínám, jak jsem nechtěl uvěřit, že to krásné končí. Vzpomínám, na to zlé, na mnoho slz, které protekly na našich tvářích.Vzpomínám jak krásný byl návrat a pak ještě bolestnější bylo znovu odejít.
Vzpomínat bolí..Miško..Ale přesto Vzpomínám a nikdy nezapomenu, nikdy neodstraním ze srdce místo, kde se choulíš v mé posteli jen ty.
Sbohem kráso,Sbohem lásko, Sbohem utrpení.
Jakpoznat Kokota:
Při setkání s Vámi pozdraví: zdar chlape a dál vám automaticky (a drze)tyká ačkoli se vlastně vůbec neznáte.
Trvá mu než se rozjede na zelenou, a vy kvůli němu neprojedete křižovatku.
Vyjede výtahem co možná nejvýš, a pak za sebou nedovře dveře, takže nejde výtah přivolat.
V tamvaji nebo v metru hlasitým a otravným hlasem dlouze telefonuje.
O víkendu si ráno přivstane, aby stihl do oběda vyvrtat dírky na věšák.
V metru stojí na eskalátorech vlevo, nejlépe ještě vedle někoho a na vaše výzvy aby uhnul raguje podrážděně, a když uhne, tak si zase stoupne zpět.
Nechá vyzvánět mobil tak dlouho až spadne do hlasové schránky aby pak mohl zavěsit.
Vstoupí do přechodu a čeká, až auto úplně zatavíte, aby vám blahoskloně pokynul, že můžete jet jet, že on má dost času.
Používá slovní smogy typu: No jasně.Rozumím. Víš jak. Víš co. A vo tom to je. A neuděláš nic.
V zácpách blokuje odstavné pruhy, abyste ho náhodou nepodjel.
Jede pomalu v rychlém pruhu i když ho vytroubíte.
Říká desetkrát tak já už jdu a stále sedí.
Klepe na dveře s nápisem: Prosíme neklepat.
Dlouze zvoní na zvonek.
Při podání rukou nechce tu vaší pustit, i když vy už tu jeho dávno nedržíte.
Nechce si vzít vaši poslední cigaretu, i když vy mu ji nabízíte.
Ptá se vás jak vám je, a když odpovíte dobře, nevěří vám. Řeknete mu tedy že špatně a on odvětí, že až vám bude líp, skočíte na pivo.
Na něco se vás zeptá a pak vás neposlouchá.
Pustíte svojí oblíbenou skladbu a on do toho pořád kafrá.
Neuklízí hovna po svém psu.
Když zbude na talíři poslední sušenka, rozlomí jí na pů azbytek tam nechá.
Pošlete mu jointa, on si ho vezme ale pořád tlachá a nehulí
Brečí.
Požaduje po vás ze známosti vysoce kvalifikovanou práci seslovy: Ty to máš hned, ty v tom děláš.
Nabídne vám, že vás někam hodí autem, ale cestou zastaví ajde si na hodinu něco vyřídit.
Zamlčuje prdnutí, i když jste tam jen dva.
Když mluví o známých lidech, nazývá je křestními jmény, aniž by je osobně znal.Kokot!
Jsi to ty miláčku...
Jsi jako hodinky jež nosím každý den,
Jsi jako prstýnek co dalas mi ten den,
Jsi jako pejsek, s kterým chodím ven,
Jsi jako lístek který v tramvaji štípnu jen,
Jsi jako slunce, které vyjde každý den,
Jsi jako svetr, který navleču si jen,
Jsi jako krásný sen,
Jsi jako zpráva co rozzáří mi den,
Jsi prostě nádherná,
Tak pojď se mnou ven.
Proč spousta lidí hledá lásku tam, kde na ně za každým rohem kouká kamarádství... A naopak, kde je lásky na rozdávání, jak slepec s bílou holí kolem ní prochází a hledají kamarády. "Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují." Proč je pro člověk a jeho hledání tak marné? Proč neumíme rozpoznat na první pohled co druhý čeká, a co čekáme my.Je těžké domýšlet si co si druhý myslí, většinou to mění naše nálady, z hodiny na hodinu. Chvilku jste v radostné euforii a za chvilku už vás objímá depresivní chmurná. Proč prostě je trapné zeptat se chceš mě, chci tě?Faux pas vypadá přece jinak. Dnešní konvenční doba je těžká, když v pravěku stačilo ženu udeřit kyjem do hlavy a odtáhnout do jeskyně, dnes musíme prašit vzhledem a oblečením do oka a odtáhnout jí na inteligenci peníze či drahé auto a byt. Nelíbí se mi, že hledám jak google a nacházím pravý opak toho co hledám. Je to tak těžké? Napiště mi taky názor:)))
